MRDŽ

I když se může zdat že koc tak nějak nemám rád, opak je pravdou, cákání po a do koc miluju, takže MDŽ je pro mě velkej den, kdy se snažím co nejvíc koc udělat radost, hned jak se vzbudím tak jednim palcem pomale promačkávám čuráka a druhým olajkuju pár tlustejm zakomplexovanejm krávám na instagramu pěkně rozkydlou řiť, na víc ale neni čas, mam dneska fest nabitej program, rychle začešu kouty, přejedu žiletkou ranec, natahnu koně a valimedes na sraz s první dnešní oslavenkyní, jakousi chuděrou z Letovic co sem jí slíbil, že mě na parkále u M Paláca může vykvedlat rukou cabana, poprosím ju jestli by mě k tomu mohla trochu hekat do ucha, že nemam celej den a chtěl bych chlejstnout co nejdřív, o dvě minuty později s dobrym pocitem ve zpětnym zcatku sleduju jak si uprostřed parkálu v dešťu spokojeně vytírá syfl mezi prstama a rychle valim směr ZŠ Křídlovická popřát jedné mladé paní učitelce, karafiáty nejsou můj styl, ale to jí nevadí, stačí že ju v kabinetu během velké přestávky potěším brněnskym waterboardingem, což vypadá tak, že slečnu pedagožku držim obouruč za palicu jak na Guantanamu, ale místo lití vasru do fejsu ji dycky na nastřídačku popustim trochu luftu a cabanem zase naopak fest uberu kyslik dokud na mě nepřide devastující finále, to ze mě vyjede takovej ten krátkej plnotučnej skřek, až se školnik o dvě patra níž lekne, že někomu padl na čapu boiler, koc se v tom souznění duší spouzí a hystericky kolem sebe máchá rukama jak když v retychu nachvilu podržíš pasra co půl járu nezatopil fakturu, počkám až zazvoní jestli se koc probere a když vidím, že konečně zamrkala tak okamžitě vyrážím rozdávat radost dál, jak sednu do karizony tak mě zmocní hrůza, že už je poledne a ještě sem nemrdal, klacek mám v jednom ohni jak se mě v kulách vaří syfl, takže vyzvedávám jednu nervózní čiči se kterou si už delší dobu vypisuju, ale zatím není přesvědčená, že ode mě chce přemrdat naruby, v afektu koktá cosi že by zatim radši žalud jen tak zkusmo na krajíček, prostě je to s ní zatim moc ladění okolo, ale málo muziky na šulinovi, což mě moc nebaví, protože to že je dneska MDŽ přece ještě neznamená, že si u koc budu jenom romanticky ráchat cabana v tlamě aniž bych pustil malyho dolu do města, takže když se mici v předsini ohne pro lžicu na šuflata tak si ju ve vteřině našroubuju na kokota jak matku na závit a cvičně ju domrdám z obyváku do koupelny a zpátky, když vídím jak se na mě ještě před hodinou nervozni koc najednou šibalsky usmívá a zamilovaně po mě koulí auglema, který se ji právě cabanem pokouším přes řiť vytlačit z důlku, mám radost, že se mě ten 8. březen zase vyvedl a že ve štaci pořád platí, že mistní žencký nejsou žádný zpovykaný šmudle a že pasr nemusí hned nosit pugét a bonboniéru, pač brněnskejm koc bez rozdílu věku stejně víc jak Studentská pečeť nebo Maryša šmakuje prdel nadívaná polotovarem a slanej vasr z šulina