PSEUDOPALUŠE

Je smutný, jak ve Štaci mizí jedna dobrá, klasická paluša za druhou, Čéháčko dávno pali, Nad Schodama v piči, o lokále U Róze nemluvě, místo těchhle svatyní desiny určených k rozjímání po hokně s pullitrem co nejdál od staré a dementního šéfa, kde čuměním do děr na žlutejch záclonách se spojenejma rukama s féfou pod bradou jak v kostele zrelaxuješ za jeden večer stokrát víc než kdybys jel na metr do Varů nechat probublat kule ve vřídle, se dneska otevírají moderní nalakovaný spoty se zářivkama, co sou útulný asi jak čekárna na kožním u Anny a ve kterejch se sice načesanej a jak pomeranč vysolarkovanej pinkl na silu přívětivě tlemí a přeje ti u každýho hrnku nazdraví, ale protaženym rypákem ti dává jasně najevo, že tě šacuje na lacinou piču pač na stole vidi spartičky v měkym, což mu správně napovídá, že tringelt nehrozí, tyhle bezduchý místa bez štamgastů si nezaslouží nazývat výčep nebo lokál, pač tam má hrnky nosit zásadně němej, nasranej oldschool mukl co když poručíš kořku tak bez poděkování a hnutí brvou mlčky vyvrátí palicu až na záda jak plyšovej medvěd a v sekundě tam bachne decku bez ohledu na obsah, pač dobře ví, že hosti si nejvíc váží obsluhy, co se s nima bez odmlouvání nachčije do krve, to už se ale dneska ve štaci moc nenosí a místo toho se vymýšlijou pičoviny, dyť co to je za moresy udělat palušu bez zicu, u nás na stojku leje leda pasr, co mu stará zatáhla ručku, takže to do něho musí pořádně hrčet, aby si během hodiny stihl odrgat svejch osum kusů, tyhle vynálezy a bezpohlavní reštyky nám sem importujou manažeři z Prahy jak amici demokracii na střední východ i když jim tady o to nikdo nestojí, ve štaci dobrovolně vyžadujem tvrdou diktaturu výčepáka, přísnou hospodskou šariu tzn. kde se pasr, co se nenalije na max, nemůže divit, že dostane ve futrech dvacet ran tágem na ledviny na cestu a ne že na sebe budem s pinglem roztomile pomrkávat jak na koc v šalině, když ji chceš naznačit že máš fest napučený hozny v rozkroku a proto mě vzdycky zpráva, že se zas zavírá další klasickej puf, zasáhne jak kdyby spadlo letadlo s komplit partou na palubě, pač každej člověk přece tráví rád čas v prostředí ve kterym se cítí maximálně přirozeně, kde nikdo neřeší, že občas třeba litame s klukama po paluši s cabanama venku nebo že sem došmatlal do betle v zechcanejch šuflatech, dyť v těch křuskách je nasáklý jenom chcaní mejch boys nebo štamgálů, tzn. lidí který znám od nepaměti a se kterejma sdílím životní hodnoty v podobě každodenního námrdu, proto ve sve paluši zásadně pokládám chleba v klidesu celou plochou na tejbl jak domašov a neopírám si ho talíř jak dylina ve strachu, jaký čuně se tam před tím opíralo upocený lokty nebo bych se cítil trapně kdybych vyskládávat prkýnko hajzlákem, dyť vyrážku máme jenom jednu - tu našu, nebo nemektám jak afektovaná koc, když z chlapa z ničeho nic vychlejstne pět litrů šťávy pod stůl a ohodí komplit partu až po kolena, ani dopiče neběžím jak školák žalovat k výčepu, že nějakej miň šikovnej boy ucpal mušlu blitím a teď tam leži smotanej jak koberec, naopak s respektem pasra vytahnu za čapy z retychu ven na luft a začnu ho křísit zelenou rovnou z lampy, dyť je to přece ten kluk, co došmatle do paluše každej den už na meničko a až do machlbery si teplákama leští svůj oblíbenej tympl pod kisnou, taky obdivuju historický zákoutí milované paluše jako například našu mísu, letama nepravidelně vychcanou podobně jak staletíma zešmatlany schody na Pernštějtně nebo mastnej důlek v omítce nad korytem, kde si při chcaní opíraj nalitou palicu už celý generace našich otců, kteří si pak všici si svorně a bez rozdílu poctivě utíraj pochcaný pracky do jednoho zvlhýho ručníku, místo aby si na ně nechali jak nějací teplingři milostivě foukat horkej luft z jakési mašiny, takže se nedivim že borci od nás vyhrožujou, že si po zavíračce, den před tím než přijde definitivní machl, na tom plesnivym ručníku jeden podruhým hodí mašlu na pípě nebo že se radši hromadně otráví tabletama do pisoáru než začínat sám nanovo v jakymsi nekuřáckým akváriu s bezejmenýma pinklama v kostkovanejch košilkách jak kdyby jim to zrovna máti spichla z ubrusu a bez nálady marně odezírat futra, jestli nahodou neleze dovnit někdo ze staré sajtny co se postrácela po Štaci, my nejsme proti pokroku, ale tady de o tradice: ruku na srdce, jak by se vám líbilo, kdyby najednou zamachlovali všechny oblibeny priváty, místo nich všade naflákali velkokapacitní bincárny a zmatenejm pasrům, leta navyklejm na Hanku nebo Sylvu, by tam z ničeho nic začali bezcitně posunovat jednu anonymní koc za druhou rovnou na žalud?