BREITLINGY Z DUBAJA

Mezi pasrama platí, že se cajky říkaj pěkně narovinu aji za cenu, že se nasledně pocasnujou za cecky po paluši, jen ať v luftě zbytečně nevisí nevyjasněnej problem co by dělal zlou kryv, proto není nouze o vypjatý momenty, kdy pasr před ztichlou palušou nakládá kamošovi do fejsu, že neumi kočirovat koc pač mu stará pár jařin zpátky mrdala s albánskym zlatníkem ze Svobodáku načež naoplátku dostane strašny kare, že je lepši mit za starou albánskou kurvu než byt krpatej, mít krátký čapy a placatou palicu, díky čemuž pak kořeňovi nikdo ve čtvrti pět let neřekne jinak než Popelnicaboy, parta holt umí byt krutá, ale když boys vidí, že kořeň začiná byt přepálenej a už pomalu hledá bundu že veme dráhu, tak ho všichni najednou začnou rychle konejšit “co blbneš bro, je to sice pravda, ale dyť sere pes”, objednaji se kořky a za chvilu se už zas všichni radostně chytaji do kravaty a líbaji na čelo, každopádně pokud pasr dostal rychtu za přiteplenej svetr s knoflíčkama, tak si z toho vezme ponaučení a příště ho do paluše tuty tahat nebude, ovšem u koc je to bohužel přesně naopak, takže když se na třídní sraz dokutálí mastodont co za deset jaru od matury přibral metrák sulcu, tak místo toho, aby se koc začly jak kořeni hystericky plácat do stehen, hýkat smíchy a okamžitě tu zoufalou ovarovou hlavu heftama o nalitym pelikánovi rozebraly na molekuly, tak ji budou skládat falešný komplimenty že nahodou vypada super a moc spokojeně a jenom díky tehle falešné přetvářce už kamoška na další sraz nedovali pač ju sousedi najdou přisátou faldama k vaně jak zvon k retychu bohužel teda až dva metry po tym co jim začla smrdět pod futrama, koc sou prostě falešný jak breitlingy z Dubaja a když je něco sere, tak se šprajcnou, přestanou mluvit, dusí to v sobě jak v papiňáku a až po hodinách utrap a opatrnyho vyptáváni stylem “co ti zase je mili prosimtě?” se koc hystericky doma rozječí, že je v te nové hokně nešťastná pač kolegyni stačilo dvakrát přemrdat šéfa a hned nafasovala stravenky, zatímco ona u něj už tři metry trpělivě žebrá žvejkanim smradlavé předkožky o stůl u okna, přitom každej normální kořeň by prostě šel a tomu druhymu skřípl palicu do kopírky a nechal mu projet kokota skartovačkou, ale koc v sobě nechávaj zbytečně dlouhodobě pobublávat hovna, takže se neni co divit, že pasři ještě v sedmi pětkách v klidesu chodí na tenis, lit hrnky a litaj po solarkach s mladejma štikama, zatimco koc pod objemem nahromadenejch sraček kolabuje organismus a pomalu balí kufr do hospicu, proto sem zajásal, když neska ráno na zastávce u židenickych kasaren vidim dvě koc, jak jedna druhe z ničeho nic vyhružně vychrchlala do ksichtu nečekaně upřimnou otázku “Pročs mě vymrdala staryho, ty buzerantko?” načež luftem začly litat facky a kemry, tahle situace mě vrátila víru, že v téhle zemi ještě existujou ferovy koc, co si věci dovedou chlapsky vyříkat pěkně narovinu, místo aby se další dva járy mlčky obcházely a tajně o sobě prskaly hovna, protože když se takle vyčistí luft tak už za pár dní můžou zase se špinkou v tlamě u dvojky rulandy se smichem počítat, kolik v lajfu vymrdali stejnejch pasrů, odborně diskutovat oblibeny temata jako třeba kdo měl šulina zatočenyho doleva, kdo od základky honi pravingston a od koho co laply nebo řešit pracovní zaležitosti typu, že když nemaj v hokně jinej nábytek než zasyflenou betlu a kybl na šprcky, tak esi si snad ta buzerantka Babiš nemyslí, že budou mit tu zkurvenou pokladnu celou noc přidělanou na zádech