HOMEOFFICE

Pivo je pro mě naprosto nejdůležitější věc v životě, když si dávám po cestě do haklu v bufetu první tak se s ním mazlím jak s prutem po ránu, strkám do něj nos, dávám si orosenej krygl na čelo, libuju si jak je studený, studenší jak ta nána u nás v hokně na kerou už tři járy marně vysílám jasný signály vybízející k drogbě, dívám se zkrz pulčák proti světlu a svět se najednou vybarví jak Bratislavská v devět večer, vdechnu první lok do půlky a v tu ranu vím, že neska bude homeoffice páč nejsem schopen pohnout se z tymplu dokavaď nevdechnu minimálně ještě další čtyři kusy, kolnu do haklu, že mám rozšalovanej pajšl a fest sračku a pak už v klidesu nasávám atmosféru prázdné paluše ve které je slyšet akorát cinkání skla a bzukot lednice s vychlazeným lahvovým, protože jen málo lidí si to dovede udělat takle hezký dopoledne, následně skočím na gábl, oblíbený buřty na pivě nebo pivní sýr, to je nutný zalit minimálně dvěma desinama a den je fantasticky rozjetej, cítím ze mám našláplý na osobák třicet piv, takže po chálce valim rychle domašov kde mám lednicu vyloženou až po vrch hrnkama, lahváče, plech, petka, je mě to jedno, každej kdo mě zná dobře ví, že s vajnory nebo tvrdym u mě nepořídí a že ho hned ve futrech zmrdám proč mě radějc nekaufl kastl nějakýho fajn pivečka, než se napustí vana, dám štyry kousky na mražák, rychle ze sebe sešmatlám hadry, přihraju si popelník, vyvalím se do horkýho vasru, zavřu augle, votevřu tlamu a na jedno polknuti vysrknu první ledový pivínko a u toho poslouchám hluk z ulice jak se lidi ve stresu mrcasej po štaci což je pro mě absolutní relax, taklenc ležim pár hodin a pěkně v tempu přesouvám jedno pivečko po druhým z chlaďáku do bauchu, desina, médium, dvanda a takhle furt dokola, při mym apetitu je nutny pit lacinější škopky, takže do sebe liju Bahno, Gábinu nebo Radka, hlavně ať je to studeny a nejsou to Krušle, ze startu to do mě teče jak do kanálu, ale po hodině dvou to začíná drhnout, takze si začnu hladit krk od zhora dolu jak když se krmí husa, aby to tam líp klouzalo a nedělalo mě to rutyku v pajšlu, když do mě lahový přestane lezt vim že je čas zajít na motaný ale nejdřív je nutný si na tech deset studenejch mazlů ufachčit tympl, hned vedle retychu mam pochystaný ve studenym kýblu dva Šeráky, ideální pivko na sraní, pod tlakem je pisknu na ex aby ze mě hovna pěkně lítaly a pak pěkně uvolněnej valimedes do výčepu, zvenku přes vokno pod záclonou vidím jen pracky štamgálů jak zkušeně tučnou dlaní otiraj okraje sklinek a následně je do sebe votáčej, z toho mě normálně tvrdne prut jak vojclovi těsně před opušťákem, sedám na svuj tympl pod kisnu a pinklica dobře ví, že pivo v mym štamgastskym kryglu musí přistavit bez prostojů, jinak na tringelt muže zapomenout, o štyry hodiny pozděj je putyka machlbery, ležím na zádech a vlastním tělem blokuju pinklici odchod zpoza výčepu a vyžaduju se zase nahodí už vypnutou pipu a ufachčí mě poslední dvandu, když mě ta stará hajtra pošle do piče, tak se začnu vztekat, kopat nohama a točit se dokola jak rozmazlenej šropl v obchoďáku, když mama nechce koupit čokoládu, ale šecko marný takže nasranej vangelis dom, nachcanej jak půl Moldávie, ramenem drhnu fasádu jak nadržená koc piču, jak se se mnou zhoupne výtah tak ze mě vylítne trocha blití, nějak to došmatlu dom, do betlexu vlítnu fejsem napřed a rekapituluju dnešní slušnej výkon, sčítám kolik jsme vyžral hrnců a nemůžu se kurva dopočítat, furt vychází mě jen devětadvacet stejně jak nepřijatejch hovoru od šéfa dneska, neklidně se převaluju v betli jak týden nedročená štětka a palicou mě mózuje kde se zatoulalo to poslední nešťastný pivečko, ale marnej boj, nedá se nic dělat, z posledních sil vstanu, lapnu jedno Brnčo z mrazáku a písknu si ho do mikrovlnky rozmrazit, načež ho pak vítězoslavně usrkávám v leže na linu v kuchyni a rozesílám u toho kamikům esemesky oznamujicí překonání osobáku, nevadí že je jedna ráno, tohle je stejně důležitá věc jak když se v partě narodí kindál, a jsem rád že borci to vnímaj stejně, obratem přichází gratulace, jseš king, v topu bro, klobouk dolu, to musíme oslavit, zavist! a tak dále, respekt mých boys mě velmi těší, takže mě ani nesere že dneska budu tavit na linu, hřeje mě pocit dobře odvedené práce, ovšem taky cítím že mám pajšl z těch patnácti litrů studenýho rezavýho vasru rozmrdanej jak bukvica řiť, no uvidime ráno, ale zatim šecko nasvědčuje tomu, že zitra bude homeoffice a tedy díkybohu šanca spravit se pár dobrejma pivečkama