KAZDEJ SME JINEJ

Dycky nám v Pivcu starej buzerant Pavel rikaval, hoši, rozdíly mezi lidma sou koření života a omluvně u toho na retychu podaval fest zechcanou ruku, jenže tenkrat sem ještě netušil, jak velky moudro to je a pochopil sem až teď, po letech, kdy me spousta lidi v mým okolí, příbuzných, kolegu a známých maji mozna trochu za zrůdu a opovrhujou mnou jenom kvůli tomu ze o víkendu stejne jako oni netravim čas s rodinou nebo nějakym koničkem jako ostatní borci, ze se proste třeba jako soused nevrtam celou sobotu v garáži ve starym bavoraku, ale ja za to nemuzu ze stejne jak je pro něčí uši největší balzám veselej skřek pobihajicich šklebáků někde na chalupě a někdo zase miluje ten zvuk jak naskočí pekně na bublačku starej poctivej sestivalec tak ja mám holt zase ze všech zvuků na světě nejradši jak to tupě mlaskne když tvrdej čurák zajede do měkké kundy takovym stylem že nebyt hráze o kterou se kulama zarazí tak bych koc projel durch jak urvany vagony z Vindobony kery nekontrolovatelne prolitly komplit navestidla aji zarážedlo na pátym a zastavily se až 10 metru před Padowcem o Čedok