TROCHU SE USKROMNIT
Život ve Štaci je sice med a v Pivcu u pivečka nebo v Zelenině u ořechovky se krásně sní o dobře rozjetým byznysu, pětkovým bávu a cákání do mladejch koc, ale lajf někdy rozdá trochu jiný karty, a to je pak potřeba aby byl člověk realista a nesložilo ho když všechny věci nejdou přesně podle plánu, občas je prostě potřeba trochu slevit z nároků, což ješitní pasři s fest nafecovanym egem hodně špatně snáší narozdíl od rozumných brněnských koc, který ví, že k cíli vede často akorát jenom delší a klikatější cesta, například třeba taková Helena K. z Jundrova, normální pěkná koc z familie, kde už pět generací je to samej psychiatr takže to od mala taky měla nalajnovaný na PhDr. akorát na vejšce si bohužel lajnovala taky trochu peří, takže ji už v druhým semestru, když vážila půvabných pětatřicet kilo vylili, ale vona si přesto ke svýmu milovanýmu oboru dokázala najít cestu a dneska skutečně pomáhá ulevit pasrům co sou trochu na palicu, akorát holt ne v poladěné ordinaci ani na fakultě, ale tím, že si v Belavistě za trojku na hodinu nechá flusat do fejsu a nadívat řiť nohou od stolu, anebo Milada , ta se zase učila celej život jazyky protože chtěla dělat letušku, akorát nakonec teda neskončila u Lufthansy a místo pilotů teď na privátě u Evy prcá taxikáře, je holt důležitý umět se trochu uskromnit a neposrat se z toho, když člověk nedotáhne všechny svoje plány na sto procent, dyť koneckonců sere pes jestli pasr co ti sedí na ksichtě kočíruje Boeing nebo jenom postarší Mondeo v kombajnu