Brblanina

Kdyz du v euforii nadrbanej z paluše z hokeja plnej hrdosti a potkavam rozjařeny sajtny boys co by spolu normalně do bincárny krmit kurviska syflem nezašli, ale dneska se v euforii po vyhranym špilu předhanijou, kdo jich komu v Angelu zatopí víc, hřeje mě pocit, že sme zase jedna velka hokejová familija...

Mezi pasrama platí, že se cajky říkaj pěkně narovinu aji za cenu, že se nasledně pocasnujou za cecky po paluši, jen ať v luftě zbytečně nevisí nevyjasněnej problem co by dělal zlou kryv, proto není nouze o vypjatý momenty, kdy pasr před ztichlou palušou nakládá kamošovi do fejsu, že neumi kočirovat koc pač mu stará pár jařin zpátky mrdala s albánskym zlatníkem ze Svobodáku načež naoplátku dostane strašny kare, že je lepši mit za starou albánskou kurvu než byt krpatej, mít krátký čapy a placatou palicu, díky čemuž pak kořeňovi nikdo ve čtvrti pět let neřekne jinak než Popelnicaboy, parta holt umí byt krutá...

I když se může zdat že koc tak nějak nemám rád, opak je pravdou, cákání po a do koc miluju, takže MDŽ je pro mě velkej den, kdy se snažím co nejvíc koc udělat radost, hned jak se vzbudím tak jednim palcem...

V Praze si furt manažeři přeměřujou péra, kdo umí udělat větší ranu a víc se opeřit, takže všade stojí jeřáby a rostou baráky, nikdo nemá nic jistý a starý báby se klepou v nejistotě, kdy je developer vysype z kvartýru rovnou do hospicu pač potřebuje plac na garáže, no prostě cirkus kterej my ve Štaci naštěstí sledujeme akorát v teple paluše v kisně s nechápavým kroucením palice...

Svýho času sme měli v partě pasra, takovej normalni boy co trochu lil, sem tam brázdu, v palici rozjetý válce jako všici ostatní, měl rád, když do lokálu vplula trochen fety koc s petkama dudama napřed a nechala naplno promluvit svoje pyžmo, jako každej jinej rád naložil libovolnou řiť...