Brblanina

Dojet károu - někteří pasři co už pětatřicet járů jedou drive-in po brněnsku tzn. že máti nosí teplý žrádlo až do betle, pichnou karizonu málem vedle tejblu, daj si jedno malý, pak celej večer srkaj birell a ještě si u toho spokojeně volizujou rypák...

Pivo je pro mě naprosto nejdůležitější věc v životě, když si dávám po cestě do haklu v bufetu první tak se s ním mazlím jak s prutem po ránu, strkám do něj nos, dávám si orosenej krygl na čelo, libuju si jak je studený...

Je smutný, jak ve Štaci mizí jedna dobrá, klasická paluša za druhou, Čéháčko dávno pali, Nad Schodama v piči, o lokále U Róze nemluvě, místo těchhle svatyní desiny určených k rozjímání po hokně s pullitrem co nejdál od staré a dementního šéfa, kde čuměním do děr na žlutejch záclonách se spojenejma rukama s féfou pod bradou jak v kostele zrelaxuješ za jeden večer stokrát víc než kdybys jel na metr do Varů nechat probublat kule ve vřídle...

Dělám v hokně se samyma férovejma pasrama co je revoluce většinou zastihla v nejlepších letech, tzn. po rozvodu v petactyriceti, takovy ty silný, dobře stavěný orangutaní typy se srostlym obočim, chlupatým celistvým porostem od nízkýho čela až k zátylku, opičáci nasypaní testosteronem co bezostyšně tráví sedm hodin pracovní doby taháním porna, komplet všichni x let bez koc protože vrcholem komunikace jsou pro ně přiblblý hlášky z Pelíšků

Když do Elektry nebo Livinu a podobnejch studentskejch paluší kam se chodí shánět laciný koc na dročku vpluje solo koc nebo rovnou trojka bez kormidelníka je nutný okamžitě nahlásit zbytku partyje její polohu a stav zkrzeva hrozící prokaučování dročení...